Laboratorní zkouška zrnitosti je metoda používaná v geotechnice a materiálovém inženýrství k určení distribuce velikostí zrn v zeminách, píscích, štěrku nebo jiných granulárních materiálech. Tato zkouška je důležitá pro posouzení mechanických vlastností materiálů, například pro návrh zemních konstrukcí, betonů nebo asfaltových směsí.

Základní postup laboratorní zkoušky zrnitosti  zahrnuje následující kroky:

1. Odběr vzorku: Vzorek materiálu, který má být testován, je odebírán z terénu nebo zhotoven uměle. Vzorek by měl být dostatečně reprezentativní, aby správně odrážel vlastnosti zkoumaného materiálu.

2. Příprava vzorku: Odebíraný vzorek je dále připraven pro zkoušku. To může zahrnovat odstranění organických příměsí, promytí nečistot nebo sušení.

3. Síťová analýza: Vzorek je následně prosíván sérií sít s různými velikostmi otvorů. Každá síť zachytí částice materiálu v určitém rozsahu velikostí zrn. Hmotnostní nebo objemový podíl materiálu zadrženého na každé síti je poté měřen.

4. Grafická analýza: Výsledky jsou zaznamenány a obvykle jsou prezentovány pomocí grafu, který zobrazuje distribuci velikostí zrn v materiálu. Tento graf je znám jako křivka kumulativního průchodu nebo křivka zrnitosti.

5. Výpočty a interpretace: Na základě výsledků zkoušky je možné provést různé výpočty a interpretace, které poskytují důležité informace o mechanických vlastnostech materiálu, například průměrnou velikost zrn, rozsah zrnitosti, nerovnoměrnost, a další.

Laboratorní zkouška zrnitosti je důležitým nástrojem pro pochopení a charakterizaci granulárních materiálů a je klíčová pro mnoho inženýrských aplikací, včetně návrhu zemních konstrukcí, betonů, asfaltových směsí a filtracích systémů.