Marshallova zkouška asfaltu je jednou z nejběžnějších metod používaných pro hodnocení pevnostních vlastností asfaltové směsi. Tato zkouška je pojmenována po Bruce Marshallovi, inženýrovi, který ji vyvinul v roce 1939. Je často používána k ověření vhodnosti asfaltové směsi pro konkrétní stavební aplikace, zejména pro silniční povrchy.

Postup Marshallovy zkoušky asfaltu zahrnuje následující kroky:

1. Příprava vzorků: Vzorky asfaltové směsi jsou odebrány z konstrukce nebo hotového povrchu a připraveny pro zkoušku. Tyto vzorky by měly být reprezentativní pro používaný asfalt a měly by být dostatečně velké pro provedení testů.

2. Zahřátí směsi: Vzorky asfaltové směsi jsou zahřány na určitou teplotu, aby byly dostatečně měkké pro další zpracování.

3. Formování vzorků: Zahřátá asfaltová směs je umístěna do speciální formy a kompaktně zhutněna pomocí standardizovaného zhutňovacího zařízení, obvykle známého jako Marshallovo zhutňovací zařízení.

4. Měření pevnosti: Po zhutnění jsou vzorky podrobeny testům pevnosti, které mohou zahrnovat měření pevnosti v tlaku, tahové pevnosti nebo modulu pružnosti.

5. Vyhodnocení výsledků: Naměřená data jsou vyhodnocena a porovnána s příslušnými normami, specifikacemi nebo požadavky projektu. Výsledky Marshallovy zkoušky asfaltu mohou být použity k posouzení kvality asfaltové směsi a případně k provedení dalších úprav nebo korekcí.

Marshallova zkouška asfaltu je důležitým nástrojem pro kontrolu kvality asfaltového povrchu a je používána k hodnocení různých vlastností asfaltových směsí, jako je pevnost, kompaktnost a odolnost proti deformaci. Důkladná zkouška může pomoci předcházet problémům s kvalitou povrchu a prodloužit životnost asfaltu.