logo-bigger-4logo-biggerlogo-bigger-4logo-bigger-4
    • Naše služby
      • Diagnostické měření vozovek
      • Zkoušky v terénu
      • Laboratorní zkoušky
    • Dotace EU
    • Fotogalerie
    • Na stažení
    • Kontakt
      Měření protismykových vlastností vozovek aneb Máte v obci bezpečné silnice?
      10.7.2016
      Vliv povrchových vlastností vozovek na nehodovost
      10.7.2016

      Vzorové poruchy netuhých vozovek

      Vzorové poruchy netuhých vozovek a příčiny jejich vzniku aneb Co je příčinou vašich zničených tlumičů?

      Každá vozovka účinkem klimatických
      vlivů, dopravního zatížení a teplotního namáhaní podléhá poškozování
      konstrukčních vrstev. Její kumulací dochází ke vzniku poruch vozovky, jejž
      můžeme chápat jako snižování trvanlivosti obrusné vrstvy a únosnosti vozovky.
      Tohle poškozování a porušování se vyskytuje zákonitě. Vyskytují se i náhodné
      poruchy, které vznikají kombinací různých zatížení a podmínek.

       

      Vývoj poruch je závislý na správném
      výběru a uspořádání materiálů jednotlivých vrstev vozovky a podloží a také na
      kvalitě zabudovaných materiálů. Tím se ovlivní kvalitativní a kvantitativní
      vývoj poruch a rychlost vývoje poruch. Jejich vzniku však zabránit nelze. Vždy
      je potřeba v určitém časovém horizontu počítat s údržbou a opravou
      povrchu i celé vozovky. Vznik a vývoj poruch závisí od návrhu konstrukce
      vozovky, její samotné stavby, následně od její údržby a nakonec způsobu
      užívaní.
      Jedním z rozhodujících
      proměnných parametrů, který ovlivňuje vznik a vývoj poruch je únosnost podloží
      a vozovky. Únosnost je schopnost konstrukce vozovky a podloží přenášet dopravní
      zatížení. Nepřímo ji charakterizuje druh a plocha poruch vozovky. Jednou z charakteristických poruch neúnosné
      vozovky jsou síťové trhliny – Obr. 1.

      Obrázek 1: Síťové trhliny
      Síťové trhliny zasahují všechny asfaltové vrstvy vozovky. Velikost ok je přibližně podle tloušťky asfaltových
      vrstev 10 – 40 cm. Příčin vzniku porušení asfaltových vrstev může být několik.
      Od vyššího dopravního zatížení, na něž byla vozovka vybudována, přes neúnosné
      podloží až po použití namrzavého materiálu v podkladní vrstvě. Návrh opravy závisí od dopravního
      zatížení, od fáze vývoje trhlin a od konstrukce původní vozovky.

       

      Dalšími poruchami, které charakterizují neúnosnost podloží, jsou olamování okrajů vozovky (Obr. 2) nebo plošná deformace vozovky (Obr. 3).

      Obrázek 2: Olamování okrajů vozovky

      Olamování okrajů vozovky se
      projevuje podélnými, mozaikovými nebo síťovými trhlinami a deformacemi na
      okraji vozovky nebo poklesem okraje vozovky. Příčinou vzniku můžou být
      nedostatečně zhutněné okraje vrstev vozovky, zanesený příkop a tím způsobeno
      pronikání vody do konstrukce vozovky nebo nesprávně provedené rozšíření
      vozovky. Návrh opravy závisí od stanovených příčin vzniku poruch.


      Obrázek 3: Plošná deformace

      Plošná deformace vozovky se
      projevuje nepravidelným střídáním hrbolů a prohlubní s největšími
      deformacemi v místech opakovaného zatížení vozovky. Příčinou vzniku
      poruchy může být nedostatečně zhutněné podloží, poddimenzovaná, nehomogenní nebo
      rozšiřovaná vozovka. Návrh opravy závisí od fáze vývoje poruch. Oprava se může
      provést zesílením, recyklací nebo úplnou rekonstrukcí vozovky.

      Z hlediska bezpečnosti silničního provozu je jednou z nejdůležitějších vlastností vozovky drsnost
      povrchu krytu. Pod pojmem drsnost se rozumí požadavek dostatečného smykového
      tření při pohybu vozidla, při brzdění nebo zrychlování a změně směru jízdy
      vozidla. Drsnost vozovky je vlastnost povrchu krytu, která zabezpečuje
      spolupůsobení vozovky a pneumatiky vozidla. Nejvyšším a základním vlivem na
      tření mezi vozovkou a pneumatikou má textura povrchu spolu s typem a
      stavem pneumatiky, přítomností vody a rychlostí vozidla. Z hlediska
      drsnosti jako také má zásadní vliv samotná textura povrchu vozovky. Ta se dělí
      na mikro, makro a megatexturu. Megatextura je při hodnocení interakce
      pneumatika – vozovka irelevantní složkou. Ztráta megatextury má v principu
      za následek snížení přítlaku pneumatiky. Omnoho důležitější je makrotextura a
      v neposlední řadě mikrotextura.

      Ke ztrátě mikrotextury dochází při vyhlazení zrn kameniva v povrchu vozovky vlivem dotyku
      s pneumatikami. Důvodem ztráty mikrotextury bývá použití snadno
      ohladitelného kameniva nebo již ohlazených zrn kameniva.
      Při ztrátě makrotextury (Obr. 4) se povrch vozovky stává uzavřený a
      hladký, což způsobuje nebezpečí při vyšších rychlostech a má negativní vliv na
      protismykové vlastnosti vozovky. Zvýšená míra nebezpečí vzniku smyku při
      brzdění nebo náhlé změně směru jízdy vozidla vzniká na vlhké vozovce při
      středních a vyšších rychlostech. Makrotextura zabezpečuje správné odvedení vody
      z povrchu vozovky a její ztrátou se tak výrazně zvyšuje riziko vzniku
      aquaplaningu.


      Obrázek 4: Ztráta makrotextury

      Příčin vzniku ztráty makrotextury může být několik. Těmi nejčastějšími jsou nevhodná
      skladba asfaltové směsi nebo nadměrné použití asfaltového pojiva. Dále je
      ztráta makrotextury velmi častou poruchou při vysprávkách tryskovou metodou (Obr. 5) nebo u starých vozovek kde
      došlo k předávkování asfaltového pojiva při prolití štěrku a při provádění
      následných nátěrů.

      Obrázek 5: Vysprávky tryskovou metodou

      Na povrchu vozovky se vyskytuje přebytek asfaltového pojiva nebo asfaltového tmelu
      (dle typu povrchové úpravy) čímž se může stát povrch vozovky nebezpečně kluzký.
      Průvodním jevem ztráty makrotextury může být vytvoření se vyjetých kolejí (Obr. 6), které mají rovněž zásadní vliv na
      bezpečnost silničního provozu.

      Oprava povrchu při ztrátě makrotextury závisí od typu porušení vozovky. Místa s potícím se nátěrem
      lze v horkém období posypat drceným kamenivem, porušené asfaltové směsi se
      nahradí vhodnou směsí (odolnou vůči trvalým deformacím) nebo se vysprávky
      tryskovou metodou odstraní a nahradí se hutněnou asfaltovou směsí.

      Obrázek 6: Vyjeté koleje

      Asfaltová směs je při vyjetých
      kolejích vytlačována nákladními vozidly mimo jízdní stopu vozidel. Koleje
      vznikají zejména v místech pomalé a zastavující dopravy (při zvětšení počtu
      jízdních pruhů ve stoupání, v pomalém jízdním pruhu na rychlostních
      komunikacích nebo dálnicích, na místních komunikacích, zastávkách autobusů a
      trolejbusů). Při stání vozidel je kolej výrazně prohloubena. Velkým
      bezpečnostním rizikem jsou zejména vyjeté koleje na rychlostních komunikacích a
      dálnicích. V kolejích se za mokra vytváří vodní film, který výrazně
      snižuje adhezní sílu v interakci pneumatika – povrch vozovky a výrazně tak
      při vyšších rychlostech snižuje účinnost brzdění vozidla.
      Příčinou vzniku bývá nedostatečná odolnost asfaltových vrstev proti trvalým deformacím,
      což může být způsobeno použitím nevhodného kameniva, vysokým obsahem asfaltu
      nebo vysokým dopravním zatížením.

      Návrh opravy závisí od toho, ve které konstrukční vrstvě dochází k deformacím
      vozovky. Oprava může být realizována vyplněním kolejí mikrokobercem nebo
      výměnou všech asfaltových vrstev, které jsou příčinou trvalé deformace.

      Na bezpečnost silničního provozu má
      kromě drsnosti vliv také trvanlivost povrchu. Charakteristickými poruchami
      trvanlivosti krytu vozovky jsou hloubková
      koroze
      (Obr. 7), mozaikové (Obr.
      8), příčné (Obr. 9) a podélné trhliny (Obr. 10).

      Hloubková koroze vzniká uvolňováním
      asfaltové směsi z povrchu krytu vozovky. Na vozovce tak vznikají
      nerovnosti do hloubky 6 – 20 mm. Dalším možným vývojem je vznik výtluků až
      rozpad celé obrusné vrstvy.

      Obrázek 7: Hloubková koroze

      Oprava hloubkové koroze závisí od rozsahu
      a hloubky ztráty asfaltové směsi. Při lokálním výskytu se může oprava provést
      tryskovou metodou a při souvislém výskytu se může použít nátěr, emulzní kalový
      zákryt nebo asfaltový koberec tenký.
      Mozaikové trhliny jsou úzké, zprvu
      málo výrazné, krátké, nepravidelně dlouhé trhliny vyskytující se souběžně nebo
      ve stopě vozidel. Trhliny se větví a spojují v síť trhlin, které zasahují
      jen obrusnou vrstvu vozovky. Oka sítě se mohou zahustit až do velikosti
      tloušťky obrusné vrstvy.

      Obrázek 8: Mozaikové trhliny
      Příčin vzniku mozaikových trhlin může být několik – vysoká mezerovitost obrusné
      vrstvy, zestárnutí pojiva nebo nedokonalé spojení případně nedokonalé
      spolupůsobení vrstev krytu.

       

      V počínajícím stádiu se povrch krytu vozovky uzavře nátěrem nebo kalovou vrstvou. Při
      pokročilém stádiu poruch je nutná výměna celé obrusné vrstvy krytu vozovky.

       

      Příčné trhliny přecházejí polovinou
      nebo napříč celou vozovkou. Zprvu jde o úzké postupně však o široké olamující
      se trhliny o šířce nad 5 mm.

      Obrázek 9: Příčné trhliny
      Příčné trhliny mohou vzniknout při
      teplotách povrchu pod -20°C, při rychlém poklesu teplot, použitím nevhodného
      nebo zestárnutého pojiva nebo při jakémkoliv zeslabení profilu asfaltových
      vrstev. Oprava příčné trhliny se realizuje jejím rozšířením a následně
      utěsněním asfaltovou zálivkou.

       

      Podélné trhliny podobně jako příčné
      jsou zprvu úzké postupně však široké olamující se trhliny o šířce nad 5 mm.
      Obvykle vznikají na podélné pracovní spáře obrusné vrstvy. Výnimkou však není
      ani vznik podélných trhlin v jízdních stopách vozidel. V tomhle
      případě jde však o prvotní stádium vzniku mozaikových trhlin.

      Obrázek 10: Podélné trhliny
      Oprava podélných trhlin probíhá stejně jako u příčných
      trhlin, tj. jejích rozšířením a následnou těsnící asfaltovou zálivkou.

       

      Pokročilým stádiem vývoje všech trhlin (příčných, podélných, mozaikových i síťových) a také hloubkové koroze je
      vznik výtluků (Obr. 11).

      Působením provozu vozidel a klimatických vlivů dochází k lokální ztrátě hmoty z obrusné vrstvy a
      vzniká ostře ohraničená „díra“ v celé tloušťce krytu. Ve výjimečných
      případech mohou být zasaženy i podkladní vrstvy vozovky.


      Obrázek 11: Výtluky
      Výtluky se můžou bez včasné opravy zvětšovat jak do hloubky, tak do plochy povrchu vozovky. Pokročilým stádiem rozvoje
      výtluků tak může být až úplný rozpad obrusné vrstvy vozovky případně úplný
      rozpad všech asfaltových vrstev. Takhle poškozená vozovka může mít tak
      nepřiměřené nerovnosti, že se postupně stává nesjízdnou.
      Oprava závisí od stádia vývoje výtluku. Může proběhnout vyfrézováním porušené vrstvy v okolí výtluku a
      provedením vysprávky asfaltovou směsí stejného typu, nebo může dojít
      k celkové výměně obrusné vrstvy. Při kombinaci s jinými závažnými
      poruchami se musí realizovat kompletní rekonstrukce vozovky nebo lokální oprava
      porušených vrstev a jejich zesílení.
      Autor: Ing. Jozef Pechočiak, CONSULTEST s.r.o.

      Lektoroval: Ing. Martin Pohanka, CONSULTEST s.r.o.

      Share
      0
      admin
      admin

      Related posts

      10.7.2016

      Vliv povrchových vlastností vozovek na nehodovost


      Read more

      Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

      Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

      Jsme členem České silniční společnosti
      © 2017 Consultest s.r.o.